Coffee & Flowers
Čtení ke kafi
nejen o kytkách
Nápad na můj letošní fotoprojekt vznikl v lese. Konec uplynulého roku 2019 jsem trávila v Krkonoších a uvědomila si tam, že les nutně potřebuju ke svému životu. Ne, není to pro mě nová myšlenka, ani to uvědomění nebylo nové. Do přírody utíkám čerpat sílu každou chvíli a po celý můj dosavadní život. A když jsem dumala nad tím, čemu věnovat své umělecké...
Odříkaného chleba největší krajíc – a rovnou dvakrát deset hodin. To byl pro mě přestup v Dubaji po cestě na Srí Lanku a zpět. Zážitek na celej život, jen ne takový, který bych vyhledávala. V Dubaji pro mě prostě nic není, nikdy mě nelákala a mám to teď i prakticky ověřeno, že mě lákat nezačne. Snažím se najít si všude něco pozitivního, ale v Dubaji...
Tak jsem se vrátila ze Srí Lanky. A než zpracuju těch cca 900 fotek, musím nejdříve zpracovat jetlag. Fakt je to jetlag, ne koronavirus, jo. 🙂 Teda technicky to asi není úplně jetlag, ale únava z cesty se všemi jeho příznaky. Od toho večera, kdy jsme se chystali na let ze Srí Lanky ve dvě ráno v neděli 24.2.,...
Fotit portréty je fajn práce a hrozně mě to baví, ale fotit děti, to je ještě lepší práce. Proč? Protože to je jedna velká hra plná nevinnosti a čisté radosti. Ano, je to zároveň dřina držet s tou dětskou energií krok, ale musím říct, že z těch fotek čerpám i dávno potom, co focení proběhlo. A tohle focení proběhlo před vánoci....
Když je v zimě nedostatek zelené potravy pro oči, vždycky jdu čerpat energii do skleníků botanických zahrad. Tentokrát to byl skleník Fata Morgana botanické zahrady v Praze Tróji. Tady v té džungli si teprve člověk uvědomí, jak moc mu toto zelené osvěžení díky zimě chybělo. Jako když v poušti narazíte na oázu – naštěstí skleník Fata Morgana není žádná optická iluze,...
Asi se shodneme, že ta bezbarvá zima nikoho moc nebaví, pokud se teda zrovna neproháníte po sluncem zalitých zasněžených pláních někde v horách. A v lednu toho máme tak akorát nad hlavu a urputně vyhlížíme světlé zítřky jara. Kapka slunce I. I já už jsem došla do stádia, kdy potřebuju dopřát mým očím více barev a dostat více barev do těch monochromatických...
Nemám ráda jakékoliv davy, protože když hlučí, neslyším vlastní myšlenky. Neznamená to ovšem, že nemám ráda lidi a myšlenky, které vykřikují. Nerada se vyjadřuju k věcem veřejným, ale neznamená to, že jsou mi jedno. Dnes dopoledne jsem vyrazila v dešti do centra na výstavu X-Photographers do Mánesa a vzala to přes Národní třídu. Je zajímavé sledovat, jaké město vypadá den po té. Třeba jak se...
Znáte to. Takhle v listopadu člověk kouká z okna do všeobjímající šedi a počítá hodiny než se začne stmívat a šeď pohltí temno. Pak je ideální chvíle zavzpomínat na naše cestování v létě a z těch vzpomínek načerpat trochu toho slunce a optimismu. Já bloudím ve vzpomínkách Lisabonem. Portugalsko mě totiž lákalo už dlouho a nejen proto, že jsem milovnice portského vína. Slovo dalo slovo...