Můj aprílový fotodeník III.
Tak nám skončil Aprílový měsíc a já se teď ohlédnu za posledními osmi dny, které mi zbývají zapsat do fotodeníku. Taky se vám zdá, že ten duben nějak rychle utekl? Divný měsíc to byl, ale naštěstí v přírodě všechno kvete a bují a to je vždycky balzám na všechny neduhy světa. A teď budeme všechny své naděje vkládat do měsíce května. Ať je pro vás co nejlepší!
22.4 – 30.4
Malinko monochromní dny, některé motivy se opakují, další knížka rozečtena, psychická karanténa pořád trvá….pocity často spíš smíšené se odráží v obrázcích kreslených světlem, ale přece jen nějaké to světlo na konci tunelu už prosvítá. A nakonec přišel i déšť…. A jaký byl váš duben?
22/30 Kdy už tohle skončí? Pořád ta stejná otázka…..
23/30 Tohle je moje oblíbená mapa světa….ta zeď určitě pamatuje víc než nám chce říct a já si v ní čtu pokaždé, když jdu na Vyšehrad.
24/30 Geometrie se snaží zvítězit na chaosem 🙂 aneb takovej obyčejnej den na home office.
25/30 Cesta za světlem…
26/30 In vino veritas.
27/30 Mezi nebem a zemí se vznášet….
28/30 Po práci legraci? Jedině s Annie Při práci.
Kaluže hrozně rychle vysychají, země je vyprahlá a saje kapky deště jako houba. Koukám do toho malého vodního zrcadla… a vyvolávám déšť.
30/30 Tuhle fotku jsem vyfotila tento měsíc, ale našla jsem ji až teď. Je to takový symbol tunelového vidění, kterým jsme se teď všichni asi maličko nakazili. Vidíme jen to, co je osvětlené, zjevné….a přitom nám občas nedochází, co všechno je skryté a co nevidíme – ty netušené možnosti a obrazy…… Světlo nás učí úžasné věci.
Projekt 52: Březnové odrazy mého já
Aneb jak udělat dobrou selfie? Ani jsem nestihla popadnout dech a březen…
Projekt 52: Poněkud úmornej únor
Začátek roku je vždycky příhodný pro start nových projektů, ale u mě…
Proč se vracím k psaní blogu?
Toť dost klíčová otázka po letech strávených na instantní sociální síti,…