Ráda bych vyprávěla vaše fotopříběhy, tak je fér sdílet i ten můj. Možná se pak naše  příběhy někde protnou....

Jmenuju se Marcela, ale většina přátel mi říká Emo. Ema se narodila v roce 2011 na JIPce z počátečního písmenka "eM" a touhy tvořit a sdílet. Ema je mé fotografické alter ego. 

A kde se vzala ta touha tvořit světlem nebo-li fotit?

Chci lidem ukázat, že jim to může na fotkách slušet, i když si o sobě myslí něco jiného. Chci jim ukázat, že fotka může vzbudit emoce. A v neposlední řadě přece chceme všichni vyprávět svoje příběhy. A zkusit je začarovat do fotky.

Příběh mých fotografií je starší než já a byl uložen do mého DNA mým otcem. Obdivovala jsem jeho foťáky, fotil hodně a pořád, jenže dřív než mě stihl něco naučit, tak zemřel a jeho foťáky a fotky zmizely s ním. A já jsem raději vzala do ruky pastelky, tužky či štětce a propadla výtvarnému umění. Navzdory tomu, že studovat jsem šla úplně něco jiného.

Foťák mi dlouhá léta sloužil jen jako dokumentární nástroj. Až jsem si pořídila v roce 2005 svůj první digitální Kodak a zjistila, jak moc se toho dá tvořit světlem.

Fotila jsem nejčastěji přírodu a stále více se přibližovala k detailům a bylo to uchvacující, jako bych pronikala do duše rostlin. Posedlost detailem už mi zůstala. A z koníčku mezitím vyrostl velký kůň, na kterém jsem přicválala na svou první autorskou výstavu v roce 2016.

Kůň pořád rostl a zabíral čím dál větší místo v mém životě. Stal se vášní, neutuchající touhou zmrazit okamžik, aby nemohl už nikdy zmizet, zprostředkovat detailní krásu ostatním, kteří nemají tolik času hledat ji v tomhle zrychleném světě.

A nakonec se ta vášeň stala mou prací a práce vášní, která mě pohltila nadobro a dokonale.