Můj březnový fotodeník

Vypadá to, že mi tak trochu chybí psát si fotodeníček.  Najednu stranu úleva, že už nemusím jako loni za každou cenu vyfotit něco každej den do celoroční 365 výzvy. Na druhou stranu – stejně fotím každej den. A tak jsem si řekla, že si občas střihnu nějaký ten fotodeník čistě podle svých pravidel. Budou to fotky, které nenajdete na mém Instagramu ani Facebooku jenom tady. Takové ty náladovky zcela osobní, co jsem kde zahlídla, zažila, kudy jsem šla, na co myslela. Glosy mých dní…  Každopádně tady najdete spoustu „divných  fotek“, jak já jim s láskou říkám. Je to můj výraz pro moje niterné fotografické myšlenky, detaily takových věcí, které nejsou prvoplánově líbivé. I když ňákou hezkou kytičku tady taky občas najdete. Tak třeba se vám ten můj divný osobní svět bude líbit a pokud vám dá něco hezkého či k zamyšlení – budu jedině ráda.

A proč zrovna březen? Protože je to můj měsíc, narodila jsem se v březnu.

A tenhle březen tak dobře začal! Čerstvé zážitky ze Srí Lanky, vernisáž společné výstavy v den mých narozenin, všechno vypadalo tak slibně! Ale během pár dní se najednou všechno změnilo a člověk měl pocit, že hraje v ňakým nevkusným katastrofickým filmu v produkci Netflixu. Najednou jsme byli bezmocní, zavření doma a bez práce. Schůzky zrušeny, podnikání zaříznuto – téměř ze dne na den. To se musí odrazit v náladě i ve vidění světa – mno, a u fotografky i ve fotkách.

Pro vytištěné fotky na výstavu k Langhansům....

1/31 K Langhansům pro vytištěné fotky na výstavu….

2/31 Vernisáž. Ani tady nedávám foťák z ruky, a to jsme ještě netušili, že výstavu skoro nikdo neuvidí.

3/31 V ateliéru kouknu z okna ve chvíli odpočinku a naskytne se mi tenhle dramatický obraz. Znepokojivý i nadějný zároveň.

4/31 Styčné body Vysočan – komíny Prágovky, topoly. A nad tím vším se vznáší ocelový pták.

5/31 Kolbenova. Těžko byste v ní krásu hledali, přesto tam někde hodně utajená je. Ocelová krása industriálu.

6/31 Když fotografka čeká na autobus na Černém mostě, vidí černo-bíle…

7/31 Milovaný i nenáviděný svět IKEA. Já tam chodím nejčastěji pro rámy k fotkám. A k tomu oběd, jak ze školní jídelny.

8/31 Jdu takhle domů v hnusným počasí a najednou vidím, že začínají kvést stromy.

9/31 Setkání s panem fotografem Kuklíkem bylo osudové. Od teď má hlavní místo na mém nočním stolku. Snídáme spolu….

10/31 Ještě se tomu bráním zuby nehty při chystání nedělního oběda, ale díky pandemii se začínám cítit jako ryba na suchu, karanténa rovná se žádná práce…

11/31 V době temna je důležité studovati světlo! Chvilky s panem Drtikolem..

12/31 Na zdravotní procházce u jezera jsem potkala tohohle fešáka v luxusním kabátku. Karanténa nám ještě nasadí nejednoho brouka do hlavy, kéž by byli takhle krásní…

13/31 Karanténa nařízená státem.

14/31 Já mám roušku, ty máš roušku…. a láska za časů korony. Láska hory přenáší, tak snad přežije i karanténu.

15/31 Ještě před pár týdny v Dubaji by mě nenapadlo, že budu taky schovávat svůj obličej. Korona nám nevzala jen jistotu a klid, vzala nám identitu…..

16/31 Ale furt jsem to já…. Jen teď nenosím rtěnky 😛

17/31 Jsme jako šelmy v zajetí. Kočky snáší izolaci dobře. Jsou zvyklé…

18/31 Čas se zastavil. Je čas na analogii…

19/31  Lepší louskat ořechy než tlouct špačky. V karanténě.

20/31 Déštivý den a svět se stal na chvíli černobílým….

21/31 Milované fialky! #vůněprotidepresi

22/31 Důležitá je dezinfekce. Obzvlášť v „davu“ dvou lidí.

23/31 Narozeninový dárek teď dělá radost kavárenskému povaleči každý den, když se může povalovat leda doma.                                                 Spotřeba kávy se drasticky zvýšila. 🙂

24/31 Dýchám čerstvý vzduch…. Na chvíli.

25/31 Izolace. Pojdme si vyprat svoje špinavé prádlo.

26/31 Čekám až se vyklubeš…

27/31 Tam venku. Aneb když si posichruješ „domácí vězení“ rupnutýma zádama.

28/31 Nejlepší kámoš gauč a na polštář mi světlo maluje chvění stromů.

29/31 Malá osobní tragédie. Došlo Toffife.

30/31 Když dřepíte doma, furt vás bolí záda a máte ten divnej surrealistickej pocit… že realita nemůže být přece to, čím se zdá teď být.

31/31 Eau de Vie. Doslova živá voda. Ideální v pandemii. Buď budu na konci karantény alkoholik nebo nesmrtelná. Povíme si za měsíc. 🙂      STAY SAFE!

Komentáře
  1. Greg Wilshere napsal:

    Tento blog se mi opravdu líbil. Mnoho užitečných informací. Děkujeme za sdílení. Všechno nejlepší!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.