Z ateliéru fotografky | Co právě vzniká z fotek?

Srpen a září jsou časem sklízení plodů a to nejen těch přírodních, ale taky těch mých fotografických. A paradoxně, i když je podzim obdobím zpomalení a zklidnění, v mé práci to tak úplně neplatí, aspoň co se září a října týče.

O to víc si dávám pozor, abych přece jen dodržovala i přírodní zákony. Znáte to: přechod z léta do podzimu se málokdy obejde bez období viróz a posmrkávání. Jako by se i naše tělo potřebovalo překalibrovat na nové období a trochu zpomalit.

V létě jsem pomalu nebyla schopná nic přečíst, až na malé výjimky a teď kontroluju zásoby svíček a knih na dlouhé podzimní večery. 

Polovinu roku běhám s foťákem a fotím, co mi padne do oka a teď nastal čas tu fotografickou sklizeň zpracovat. A co že se to v mé tvorbě urodilo? Pojďte se podívat do mého ateliéru.

Ze skicáku

Můj letní skicák, o kterém jsem psala v minulém dílu z ateliéru, přibral na váze. Přibyly stránky s fotkami, popsané i pokreslené a pořád mě to baví. Je to úplně něco jiného než „jen“ fotit nebo si „jen“ psát. Vracím se tak ke svým tvůrčím kořenům, kdy jsem hlavně kreslila.

O to víc mě baví, že to nemá žádné ambice ani tlak, a tak si do skicáku prostě vkládám, co mě napadne. Můj skicák je tak trochu odrazem mého kreativního mozku – spousta nápadů a chaos. 🙂 A je vlastně super dát ten chaos občas na papír…Doporučuju!

Dost často totiž z těch malých semínek nápadů vyroste časem něco většího. Je to jako když si pěstujete květiny a zeleninu na zahrádce. Každý den je chodíte okukovat, zalévat, otrhávat uschlé květiny a listy, bojujete proti škůdcům… a pak se kocháte tím, co vám vyrostlo.

Tahle analogie se zahradou se mi zalíbila natolik, že si každý měsíc kreslím deník z mé zahrádky. A aspoň taky provětrám svůj Instax….

Moje balkónová zahrádka je totiž nejen zdrojem každodenní radosti a odpočinku, ale taky zdrojem inspirace.

Bohužel rána jsou už chladná, takže nemůžu sedět na své zahrádce s hrnkem čaje, ale často si to vynahrazuju odpoledne. V hlavě už pomalu spřádám plány, jak zahrádku připravit na podzim. Ale to už bude další kapitola nejen v mém skicáku.

Kalendář na rok 2027

Konec léta je vždycky ten čas, kdy je potřeba sednout a z fotek vyfocených za celý rok udělat nový kalendář. Protože ani se nenadějeme a tenhle rok bude fuč a je třeba plánovat další dobrodružství i běžnou rutinu.

Nejtěžší je vždycky výběr fotek. Letos jsem kalendář namíchala hlavně z fotek květin – a vybrala jsem jak barevné, tak černobílé. Hodně jich vzniklo v dendrologické zahradě v Průhonicích, ale taky u mě doma na balkoně nebo na procházkách přírodou. Jak jinak…

Tvorba kalendáře je pro mě takové hezké ukončení jednoho období – jednoho roku, kdy udělám výběr toho nejlepšího a zabalím to do hezkého i praktického balení. Je to můj každoroční rituál, který jsem začala v roce 2018!

A za ta léta samozřejmě pořád něco vylepšuju. Nejen fotky, ale i samotnou grafiku kalendáře. V jednu chvíli jsme se přestaly spoléhat na cizí šablony a moje dcera vytvořila originální grafiku plánovacího kalendáře tak, aby ladila s fotkami.

Takže pokud hledáte i vhodný dárek, brzy už bude kalendář k dispozici k objednání. Ale klidně si ho můžete předobjednat už teď. Stačí mi napsat – sem, na email nebo Instagram….. (Cena je 650 Kč, formát 30×60 cm.)

Výstava Salon Praha 9

A další fotografická sklizeň se koná opět na mé magnetické tabuli. U které postávám s čajem nebo kafem a vybírám fotky, které budou viset na společné výstavě Salonu Prahy 9.

Už jsem říkala, jak je výběr fotek těžký? 🙂

Postávám před tabulí, protože výběr v počítači prostě není ono. A já stejně jako u kalendáře potřebuju vidět, jak fotky fungují (anebo nefungují) na papíře.

Dilema finálního výběru fotek na výstavu už jsem snad rozlouskla, takže pokud se chcete potkat a prohlédnout si nejen moje fotky, ale i tvorbu ostatních umělců, jste srdečně vítáni na vernisáži. Anebo dejte vědět jiný den – zajdeme na kafe a fotky. Offline setkání jsou stejně nejlepší!

Výstava bude probíhat na vysočanské radnici do 5. listopadu a 13. října v úterý v 18 hodin bude vernisáž – na které se můžeme potkat.

Artist date – Vila Volman

Pravidelně se snažím udělat si tzv. Artist date – rande se svým vnitřním umělcem, jak doporučovala v knize Cesta umělce Julia Cameron. A nemusíte být ani umělec, abyste si takové rande užili.

Julia doporučuje chodit sami. Jít na kafe do kavárny, do kina, na výstavu… někam, kde vás to inspiruje a kam Múzy chodí na kafe taky. Tam člověk totiž nabere síly do vlastního kreativního snažení.

Nechat se inspirovat tvorbou ostatních je životadárný elixír pro naši vlastní kreativitu. A i když ráda chodím na výstavy se svými dcerami nebo kamarádkami, když jdu takhle sama, odnáším si tak nějak jiný tvůrčí zážitek.

Do vily Volman jsem vyrazila, protože tam měla výstavu Alžběta Jungrová, fotografka, jejíž tvorbu obdivuju. Tahle výstava byla trochu jiná než když si jdete prohlédnout fotky do galerie. Alžběta totiž pracuje s fotkou v rámci daného prostoru. Fotky, které vystavovala ve vile Volman, ve vile přímo vznikaly po dobu dvou let. A přirozeně doplňují interiér – jsou vytištěné na závěs, visí v zahradě… jsou součástí domu.

Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že nějaká vila Volman v Čelákovicích existuje a že cesta vlakem z Rajské zahrady trvá 15 minut. To je prostě objev pokladu, který klidně přirovnám k brněnské vile Tugendhat (ve které jsem teda nebyla, ale snad na ni jednou taky dojde).

Příběh vily Volman je taky velmi dramatický, ale určitě vám ho nebudu prozrazovat. Doporučuju koupit si lístek na komentovanou prohlídku celé vily – v rámci které si prohlédnete jak probíhající výstavy, tak se dozvíte i celý příběh vily a projdete si všechny místnosti.

Co se týče organizovaných prohlídek, většinou jsem velmi nedisciplinovaná a soustředím se spíš na focení a pořád někam odbíhám, ale tady jsem si vyloženě povídání vychutnala (a stihla i fotit), protože paní průvodkyně opravdu hezky vyprávěla.

Musím říct, že inspirace architekturou a fotografií na tomto místě byla opravdu nálož inspirace. Moc mě bavilo fotit vilu, její zákoutí a detaily. Málokdy dostanete tak komplexní umělecký zážitek zasazený do jednoho prostoru.

A odnesla jsem si z vily nejen fotky, ale i suvenýr, jejich višňovou kombuchu. Chutnala skvěle. Věřím, že jsem tady nebyla naposled.

Taky mám další dva úlovky do své sbírky pohlednic – jednu právě od Alžběty Jungrové. Druhá ke mě doputovala z dánského Skagenu, kam dánští malíři rádi jezdili malovat. Je až na špičce Jutského ostrova a setkávají se zde dvě moře…. A kde taky byla moje dcera, která zná moji slabost pro pohlednice a vždycky mi nějakou z cest doveze. Co vy, sbíráte něco? 🙂

Takže zatímco jednu fotografickou sklizeň zrovna zpracovávám, můj foťák už čeká na nové úlovky. Ty barevné podzimní i náladové černobílé v projektu 52, který zdaleka ještě nekončí. Kreativita je prostě takové perpetum mobile, které mi dodává energii. Doufám, že i vy si najdete chvilku pro radost z tvoření během dlouhých podzimních večerů.

Tak příště zase na viděnou tady u mě v ateliéru. Mějte krásný podzim!