Projekt 52: Poněkud úmornej únor

Začátek roku je vždycky příhodný pro start nových projektů, ale u mě je to spíš těžkej rozjezd. Velice záhy jsem zjistila, že pokud chci udržet tento projekt, musím odpískat jiné projekty. Příliš mnoho projektů zajícova smrt. A protože mě baví pro vás tvořit i ten zákulisní formát, bylo jasný, že tento projekt bude mít přednost. Takže zatímco už finišuju březnovou sadu fotek, teprve teď jdeme bilancovat únor. Jak nápis napovídá, není to můj oblíbený měsíc.

Duše sídliště 5/52 – 9/52

Únorové téma do mého deníku vděčnosti se mi nehledalo úplně lehce. Ale o tom to celý je, snažit se najít něco, za co jsem vděčná, i když mám pocit, že nic takového v únoru přece nemůže existovat. Stejně jako v lednu si můj „day job“ mzdovky žádá mnohem více času a energie než kolik mám na skladě a slovo „day“ job je zde opravdu na místě – sežere prostě všechno denní světlo a na focení nic nezbývá. A tak jsem to vzdala a rovnou si řekla, že opráším svoji večerní sérii Světla velkoměsta, která byla mým tématem na společné výstavě těsně před lockdownem v březnu 2020.

Tentokrát jsem ale fotila sídliště, kde žiju. Jak atraktivní téma, že? Přesto většina z nás žije na sídlišti. A mít domov/střechu nad hlavou je něco, za co by člověk měl být vždycky vděčný. Spousta obyvatel našich sídlišť jsou utečenci z Ukrajiny. Vůbec si to nedovedu představit, nedobrovolně utíkat ze své země, ze svého domova, opustit svůj byt, dům…

A byť estetika sídlišť je téma pro dizertačku, kteroužto na You Tube začal psát Adam Gebrian a já s ním velice souhlasím, nebudu hanit místo, kde žiju – minimálně teď na svých fotkách vděčnosti. Během dlouhých večerů jsem si chodila vyčistit hlavu na procházky kousek od domu (na víc jsem prostě čas neměla) a zkoušela pojmout to obyčejné sídliště neobyčejně.

A myslím, že jsem nějaké to světlo v temnotě našla. Co říkáte?

A aby v tom byl pořádek, tak jsem vytvořila tomuto projektu i galerii, kde budou uloženy všechny fotky.

Únor v aťasu

Podezřívám svoje Múzy, že si pravidelně v lednu a únoru berou volno a zdrhaj k Rudému moři, aby nemusely snášet moji schízu a únavu. Přestože se snažím být pořád kreativní, protože je to moje palivo pro všední dny, není to vždycky jednoduchý. Co je jednoduchý je sednout si unavená k Netflixu a vyprdnout se na všechno.

Ale jedno z mých letošních předsevzetí mi sebralo tuto berličku, páč jsem si vysedávání u seriálů zakázala. Je to čistá prokrastinace, kdy jsem na sebe akorát naštvaná a divím se, že nemám nic hotovo. U seriálů teda sedím jenom když jsem nemocná nebo je mi blbě (na což teda únor nebyl zrovna skoupý.)

Pokud se chci nakopnout, raději si čtu. A co čtu si můžete přečíst v mém novém čtenářském deníku ZDE. Nejraději mám čtení ráno, když nemusím z postele, ovšem tyto dny se dají spočítat na prstech jedné ruky, ale jsou nejlepší! 🙂

Pro inspiraci je povolený YT, to mě vždycky spolehlivě nakopne přestat se litovat a jít něco dělat. 🙂 Moje oblíbená ilustrátorka Fran Meneses

Když doma pracuje fotografka/mzdová účetní a její dcera (makající na absolventské práci) a obě jsou tak unavené…že se už od pondělka ptají, kdy už sakra bude pátek!

Na moje duševní zdraví dohlíží Aminka pravidelně z tohoto stanoviště. To, že mi tím nechává minimum prostoru na manévrování myší, ani jedné z nás nevadí. Zdraví je priorita.

I Caesara už unavil náš běžný pracovní den. Aneb když si musíte psát do diáře i to, že si máte umýt vlasy. A ano, vyfotila jsem i tu haldu krabic, která čeká na svůj jarní úklid. Nebudu před vámi skrývat, že jsem musela rekonstruovat byt za běžného provozu.
Nevýhody jsou jednoznačně v tom, že každý kout vaší domácnosti křičí „práce“. Někdy vyhraje jen ten, kdo uteče. Změnit prostředí i na chvíli pomáhá. Na druhou stranu mám dost času přemýšlet nad každým koutem, nad tím, kde je jaké světlo, kde co potřebuju mít. Nábytek nakupuju postupně a prostě tvořím za pochodu. Progres tady stoprocentně uvidíte.

Nad touto kompozicí mé srdce fotografa pláče, ale tohle je prostě život. Nebudu vám tady lakovat, že můj stůl je v kteroukoliv hodinu připraven na fotku „interiér roku“. V tu chvíli, kdy jsem fotila stav mého druhého „kreativního“ stolu, jsem si uvědomila, jak velice přesně odráží stav mé mysli.
Vůbec prostředí našeho domova odráží to, jak žijeme, jak se cítíme a kdo jsme, ale taky nás to zpětně ovlivňuje včetně nepořádku. (Kde je ta Marie Kondo, když ji člověk nejvíc potřebuje!)
A protože tvorba interiéru po rekonstrukci je moje velké téma, nutí mě to celkově se zamýšlet, co náš domov dělá domovem.
A proto taky prodávám fotky, abyste si svoje domovy mohli zútulnit.
Někdy se to líp řekne než udělá, přiznávám.

Zde snaha si srovnat myšlenky i věci na stole. Dva počítače tady nejsou náhodou, Jablko mám na fotky a stařičký Acer na své účetnictví, protože se mi lépe pracuje ve Windows (zvyk je železná košile a některé programy nejsou pro iOS bohužel stále dostupné).
A konečně jsem objevila diář na rok 2024, který se mi fakt líbí a zatím mi i vyhovuje – je to týdenní diář od Presco. Jejich deníků už mám hned několik, moc se mi líbí grafika jejich obálek.

Únorový soundtrack

Únorový soundtrack

Hudba je pro mě důležitá, propojuje mě s emocemi ve chvílích, kdy mám pocit výkonného robota, inspiruje mě a taky mi pomáhá se soustředit. Když se podíváte na můj únorový playlist uvidíte tam převážně Depeche Mode (moje temná radost už od mládí) a soundtrack Amélie z Monmartru.

Moje holky mi doporučily i soundtrack z filmu Duna, protože Hanse Zimmera mám moc ráda, ale bohužel u tohodle nemůžu pracovat, takže jeho využití teprve testuju.

Tento měsíc jsem jela fakt hodně na hudbě na fokus a relax, používám převážně aplikaci Calm, kterou mám předplacenou (najdete tam i meditace, dechová cvičení atd). Když se potřebuju uvést do stavu delšího flow a koncentrace (třeba i při psaní tohoto článku) tak jednoznačně volím Bklavu a její Silk: Music for Focus. A fakt to funguje, vytvořila jsem si na to už návyk a chovám se jako Pavlovův pes – jakmile začne hrát, já se začnu chovat soustředěně. 🙂

Na cvičení jógy a odpočinek používám Binaurální rytmy – specifikum pro mozek, který se tímto umí uvést do hladiny Alfa či Delta a rychle si odpočinout…, kdo nevěří, ať tam běží a vyzkouší.

A klavír to je prostě zcela jasný relax, že jo.

Samozřejmě najdete Focus a Relax hudbu i na YT, ale ty reklamy mě iritují a můj fokus rozbíjí. Mám ale třeba oblíbené album od Emancipátoru Dusk to Dawn.

Jestli jste dokázali číst až sem, asi žádnou hudbu na fokus nepotřebujete a tímto moc děkuju za pozornost!

Doufám, že se Vám únorové čtení líbilo, a já se za chvíli už budu soustředit na psaní březnového příběhu. Do té doby se mějte skvěle!