Projekt 52: Můj leden 2024

Pokud fotíte a sledujete Instagram, určitě už jste zaregistrovali různé foto challenge. Když jsem si letos poprvé všimla výzvy 52 nijak mě to nezaujalo, protože pár foto výzev jsem absolvovala a nějak už mě nebaví random cvakat kdeco (na to mi bohatě stačí vyřádit se v ig stories :-)). No, ale pak jsem zahlídla pár fotek z výzvy u mých kamarádek a začalo to ve mně hlodat. Mám totiž ráda vizuální deníky a ráda koukám ostatním fotografům do kuchyně (někdy i doslova). Tak jsem si řekla, že by to mohla být dobrá zábava i morální podpora v době pracovní přetíženosti.

Leden je totiž pro mě pocitově doba temna. Krátký dny a dlouhý šichty dělají své a únava a demotivace jsou v tomto období moji častí společníci. Jak je vidět ale na fotce, snažím se hledat barvy a radosti i v tom temnu. Kafe, knížky, květiny a mandarinky jsou must have. 🙂

A proto jsem se rozhodla do fotovýzvy jít. Upravila jsem si ale pravidla sobě na míru. Už vím, že fotit každý den jednu fotku nemá pro mě význam, protože ty fotky pak nestojí za nic. Ale vyfotit jednu fotku za týden (tj. 4_5 fotek měsíčně) to už by mohlo něco přinést… a třeba tu moji demotivaci i trochu odblokovat. Co z toho první měsíc vylezlo se můžete hned podívat. Celý proces tady budu každý měsíc dokumentovat. Fotky z projektu 52 nebudou na instagramu – najdete je zatím pouze na blogu a zde v galerii.

1-4/52: KRAJINA ZA MÝM OKNEM

Takže jaké byly moje lednové týdny v obraze? V lednu především pracuju doma a nějak mě neláká běhat někde v chladu s foťákem, navíc když jsou krátké dny ani to za světla moc nestíhám. První týdny výzvy jsem vůbec neměla rozmyšleno, co chci fotit. Prostě jsem se na konci měsíce podívala do své složky, kde jsem ukládala všechno možné, co jsem nafotila. A překvapilo mě, že to téma tam nakonec bylo.

Někdy je zjevně dobré jenom tak si fotit a moc nemyslet. Stává se mi totiž, že příliš promyšlená fotka se mi nakonec vůbec nelíbí, není autentická a přirozená. Díky výzvě jsem začala opět fotit spontánní deníček a ne pouze fotky pro mé jednotlivé projekty, které jsou tématicky jasně vyhraněné. Ale zároveň se mi podařilo jakýmsi zázrakem vytvořit i sérii. A to je to největší kouzlo, které se mi v lednu stalo. Kouzlo nechtěného neplánovaného. A v tu chvíli jsem výzvu opravdu ocenila.

Fotky s číslem týdne v měsíci, které tady vidíte, jsem totiž všechny fotila z oken mého bytu. Což potvrzuje fakt, že jsem opravdu minimálně vylezla z nory ven. Ačkoliv bydlím na sídlišti, jenom pět minut od mého domu je už volná příroda. A když člověk chce, tak vidí z okna to, co potřebuje – nikoliv protější paneláky, ale scenérie přírody, stromy. A že se ty obrazy za oknem neskutečně mění to mě přímo nadchlo. Každý den je ten obraz jiný. Ano, většinu dní převládá šeď a stejná scenérie, to si nebudeme nalhávat, ale pak se něco stane, něco mě zaujme – slunce, mraky, námraza, obloha…. A je to tam. To je můj leden. Téma jsem nazvala: Krajina za mým oknem.

KDO SE PŘIDÁ?

A tak mě napadá, mám tu nějaké nadšence, kteří by si se mnou chtěli tuhle hru na 52 fotek zahrát? Nemusíte být fotograf, můžete mít jenom mobil. Jde o to, že mi tohle focení vlastně ukázalo, že můj leden vůbec nebyl hnusný, tmavý a únavný, jak mi ho moje přetížená hlava často vykresluje. Vyfotila jsem si do fotodeníčku ty zářivé momenty celého měsíce. A já myslím, že všichni jste schopni najít jeden zářivý moment ve svém týdnu (ideálně každý den, ale to není povinností vyfotit).

Co na to říkáte? Co kdyby byl projekt 52 takovým vizuálním deníkem vděčnosti? Udělejte si složku ve svém mobilu a já vám garantuju, že tam ty čtyři fotky měsíčně najdete (i více). A jestli ne, tak s tím prostě něco půjdete udělat. Protože čekat až si vám štěstí sedne na rameno nemá smysl, je třeba mu jít trošku naproti. Za mě dost dobrá motivace. Napište mi, jak se vám takhle idea líbí a pokud máte svoje vlastní nápady, jak s výzvou naložit, tak šup a fotit.

A pokud byste ještě navíc použili moje téma, budu mít neskutečnou radost a prosím vás sdílet vaše fotky na instagramu pod hashtagem #projekt52 budu tam šmírovat. Vyzkoušíte si taky vyfotit „krajinu za mým oknem“? Berte to jako cvik oka, najít vždycky něco hezkého i v každodenní šedi a rutině.

Sama jsem zvědavá, jaké téma se mi vyloupne z fotek v únoru, který osobně nazývám úmorem. 😀

PÁR FOTEK NAVÍC

A mám tady ještě pár lednových bonusů. Přeci jen jsem občas i vylezla z nory a jednou se mi povedlo být přítomná fantastickému západu slunce.

LEDEN V AŤASU

V lednu se mi taky podařilo po hodně dlouhé době konečně zorganizovat svůj pokoj, abych měla oddělenou (aspoň opticky) pracovní část a odpočinkovou část. A protože jsem pracovně schizofrenní tj. mám dvě (naprosto odlišné) práce – zjistila jsem, že potřebuju mít i dva pracovní stoly. Jeden stůl pro paní mzdovou účetní a jeden stůl pro tvůrkyni a fotografku.

Na fotkách vidíte pouze můj kreativní pracovní stůl (a kreativní binec). Jednou vám vyfotím obě moje osobnosti. Prostorově už to mám promyšlené, teď mi chybí koupit ještě nový stůl. Co byl nejlepší kup pro paní fotografku je jednoznačně magnetická tabule, díky ní se mi nad fotkami lépe přemýšlí, v počítači nedokážu někdy dát dohromady své myšlenky a série… (co si budeme, jsem holt poněkud analogová a miluju papír).

Po dobu mé nepřítomnosti v práci mě zastupuje pan čtyřnohý Caesar. Je velice pečlivý zástup, maká jako tříbarevnej.

LEDNOVÉ ČTENÍ

Jako předposlední tady mám svoji lednovou četbu. Přečetla jsem toho víc, ale na tuhle knížku jsem obzvlášť pyšná, protože číst anglické knížky je pro mě další challenge. Ale bohužel spousta super knížek není přeložená do češtiny, tak jsem se musela donutit. Tuhle knížku jsem si kdysi koupila v Albertině ve Vídni. Je skvělá, člověk by řekl, že o tomto tématu už toho bylo napsáno mnoho – no já říkám, že toho není nikdy dost.

Většinu času se totiž jako umělec necítím, ale zároveň se s tím hluboce identifikuji, narozdíl od paní účetní. Když musím říct, jaké dělám povolání, tak se mi vždycky trochu zkřiví výraz – protože já pracuju jako mzdová účetní tj. vydělávám si tím – ale já NEJSEM mzdová účetní. Jasně, tuhle schízu asi pochopí jen někdo, kdo žije dva životy jako já. Každopádně je fajn si občas připomenout, kdo jsme, nějakou chytrou knížkou.

LEDNOVÝ SOUNDTRACK

A jako poslední informaci, kterou určitě potřebujete vědět je to, jakou hudbu poslouchám nejen při editaci fotek, ale třeba i u vaření. V lednu to vyhrává – Vivaldi a jeho Winter a Storm (najdete na YT). A miluju cello, takže poslouchám Apocalypticu a její 7th Symphony, Asturia Quartet a jejich Palladio nebo jejich podání Vivaldiho Zimy. Já totiž potřebuju instrumentálky, když tvořím (i když píšu tenhle příspěvek) cizí slova mě ruší.

Tak to byl můj leden. Napište mi prosím, jestli se vám tento formát blogového článku líbí a mám v něm pokračovat a samozřejmě mi napište i jak se vám líbí samotný projekt 52. A uvidíme, co přinese únor. Ať je ten váš únor, co nejlepší!

Vaše Ema