Jak jsem vymyslela kreativní víkend v Krkonoších

Jak vznikl nápad na kreativní a odpočinkový víkend v Krkonoších? O tom, proč mě hory vracejí k sobě, jak souvisí odpočinek s kreativitou a proč jsem se rozhodla vytvořit víkend jen pro dvě ženy.

Kdykoliv přijedu do hor, stane se něco zvláštního. Jako bych přepnula do jiného módu.

Nevím, jestli je to tím zdejším klidem, okolními lesy nebo řidším vzduchem. Ale mám najednou méně otevřených oken ve svém vnitřním softwaru i v mém laptopu. Jsem klidnější a soustředěnější a moje mysl na chvíli taky zpomalí.

Tady mě napadají nové myšlenky a nápady, jsem mnohem víc uvolněná a kreativní. Jako bych ze sebe na chvíli setřásla tíhu bytí a prostě si udělala mini dovolenou.

Ale překvapivě to funguje stejně, i když sem jedu pracovat. Lépe se soustředím, udělám víc práce a zároveň si více odpočinu.

Každý den chodím na procházky, protože když už jsem tady, tak by byla škoda na tu procházku nejít. (To se mi doma teda nestává, tam se musím nutit. 🙂

Nápad, který se pořád vracel

Do Krkonoš, potažmo do Rokytnice nad Jizerou, jezdím už léta. Ale až minulý rok mě tady napadlo, že bych mohla sdílet tohle horské kouzlo i s ostatními.

Znáte to. Nejdřív vám ten nápad přijde příliš bláznivý a generuje spoustu otázek, tak ho odložíte.

Ale on se pravidelně vrací…

A vrací se hlavně, když přijedu do hor.

A tak jsem si řekla, že je na čase vyzkoušet, jestli se najdou ženy, které by tohle ocenily.

Nejde nalévat z prázdného šálku

Z vlastní zkušenosti vím, že my ženy (muži to možná mají srovnané trochu jinak) často odkládáme svůj odpočinek a kreativitu až na poslední místo. Až je všechno ostatní hotovo a o všechny ostatní postaráno.

Jenže život mě naučil, že není možné nalévat z prázdného šálku, jak zní jedna moudrost. A je třeba tu svoji nádobu energie – duševní i fyzickou – pravidelně obnovovat.

Ne až ve chvíli, kdy cítíme, že jsme na dně šálku.

Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že to není luxus. Že se neflákám. Že nejsem nezodpovědná.
Ale že je to naprosto nutná potřeba k zachování života, potažmo zdravého a spokojeného života.

Zavřít všechna otevřená okna

Na chvíli zavřít všechna ta otevřená okna softwaru, vypnout připojení ke všem ostatním a aspoň na chvíli se zase napojit jenom na sebe – na svoji vlastní nabíječku.

A k tomu mi hodně pomáhá příroda a kreativita, která tady vyloženě tryská asi z těch stromů kolem.

Mám chuť si hrát, psát, kreslit, vytahuju ruční práce. Chodím na procházky a lisuju si květiny.

Nic náročného. Jen jako bych se vracela do svého „továrního nastavení“ z dětství, na které jsem úplně zapomněla a které výchova a společnost úplně přeprogramovala.

A co když nechci jen další workshop?

Když jsem dál dumala, jak vlastně takový víkend pojmout, nápadů na kreativní činnosti bylo dost. Ale pořád se mi tam vkrádala otázka, jak to uchopit.

Moje zkušenost s workshopy je taková, že ve větší skupině někdy nemám tolik prostoru, kolik bych pro sebe potřebovala. Někomu vyhovuje energie skupiny, sdílení nápadů a vzájemná inspirace. Já ale často potřebuji trochu víc klidu, abych se mohla ponořit do vlastních myšlenek a vnímat, co zrovna potřebuji já.

A tak jsem po dlouhém přemýšlení pochopila, že tenhle víkend chci postavit trochu jinak. Opravdu komorně, tak aby měl každý dost prostoru pro sebe, ale zároveň nebyl úplně sám. Abychom mohly něco společně sdílet, inspirovat se navzájem, a přitom mít dostatek klidu na vlastní tempo.

A jaká je nejmenší možná skupina?

Dvě ženy a já. :-))

Kreativita nemusí znamenat umění

Dala jsem dohromady různé tvůrčí a relaxační techniky, ale není třeba být umělec, aby to fungovalo.

Naopak, jak už jsem psala dříve o kreativitě ve článku z letního ateliéru, kreativitou vyvažujeme extrémní zatížení analytické části mozku. Ta pracuje na plné obrátky, pořád něco analyzuje, sepisuje to do listy a nezastaví se.

A protiváha k tomu je právě kreativita.

Nic náročného, co by běžný člověk nezvládl a co jste stoprocentně v dětství zvládali levou zadní.

Jde spíš o to naťuknout tuhle část našeho já, abychom si zvykli ji více používat a vybrali si, jaké techniky k tomu použijeme. A ve spojení s přírodou, je to přímo kouzelný elixír pro náš mozek.

Někdo rád vaří, někdo kreslí, někdo má rád ruční práce – všechno se počítá.

A mimochodem, ten víkend bude plný domácí kuchyně v mém podání, takže klidně můžeme sdílet i recepty. Anebo se můžeš válet na gauči a já mezitím uvařím svoje oblíbená thajská jídla.

A tak z těchhle úvah postupně vznikla konkrétní podoba kreativního a odpočinkového víkendu v Krkonoších.

Malá skupina, dostatek prostoru, kreativita bez tlaku na výkon, procházky, odpočinek a trochu času jen pro sebe.

Tak co myslíš?

Jestli máš pocit, že tě tohle oslovuje a potřebovala by sis odpočinout a najít mezi stromy zase cestu k sobě samé, napiš mi nebo se rovnou podívej na stránky s detaily o pobytu.

Moc se těším, že spolu vytvoříme pár chvil jen pro tebe, které doplní tvůj šálek energie a poneseš si ho s sebou do všedních dní.