Happy places: Jizerka

Happy places jsou moje oblíbená místa prověřená časem, kam se vracím pravidelně. Ráda cestuju a objevuju místa nová, ale tohle je jiný případ. Tohle je sázka na jistotu, kterou využívám pro chvíle únavy, kdy potřebuju dobít svoje duševní baterky.

Každý máme místa, kam se vracíme, když potřebujeme zpomalit, nadechnout se a načerpat energii.
A protože si věci nejlépe uvědomuju skrze fotografii a psaní, vezmu vás tentokrát sebou na jedno takové místo.

Když potřebuju opravdu vypnout, většinou zamířím do hor. Většinu času trávím na pomezí Krkonoš a Jizerských hor a objíždím svoje osvědčené srdcovky. Jednou z těch největších srdcovek je osada Jizerka.

Tohle místo miluju. Vrací mě sem nejen krásná krajina, ale i to, že je pokaždé trochu jiná. Jednou jsou kolem rozkvetlé louky, jindy podzimní barvy nebo ticho zimní krajiny. A i když jsem tu byla už mnohokrát, vždycky objevím nový pohled, stezku nebo detail, kterého jsem si dřív nevšimla.

Nejvíc energie čerpám u Safírového potoka. Začínám pozorovat, že moje nejoblíbenější místa mají často jedno společné – vodu. A zurčení tohoto potoka uprostřed zdejších rašelinišť je naprostý balzám na nervy.

Pokaždé si jeho zvuk nahrávám do mobilu. Podobně jako šum moře. Mám zvláštní potřebu odnést si alespoň kousek té atmosféry domů.

Tentokrát jsem si u potoku udělala i malý piknik. Do termosky jsem nalila svoji oblíbenou Kolumbii Supremo a přibalila hrneček. Popíjet kávu se zvukem vody v pozadí můžu doporučit všemi deseti.

Po půlhodině jsem se vydala dál po stezce. A úplně jsem cítila, jak se dobíjejí moje fyzické i duševní baterky. Nebylo to jen kávou. Ta většinou funguje jako rychlá pomoc, když potřebujeme podat výkon.
Tady to bylo jiné.
Jen jsem seděla, poslouchala vodu a nechala věci plynout vlastním tempem. Překvapivě ani o víkendu nebylo na stezce příliš lidí, takže jsem si mohla užívat klid téměř nerušeně.

Když nikam nespěchám a neřeším termíny ani nekonečné seznamy úkolů, začnou se spolu se mnou procházet i moje myšlenky. Nejvíc to funguje právě při chůzi.
Najednou přicházejí nápady na texty, články nebo příspěvky na Instagram. Tentokrát to bylo tak silné,
že jsem si na zpáteční cestě sedla do trávy se zbytkem kávy a napsala první verzi textu právě pro tento blog.

Pokud jste na Jizerce ještě nebyli, určitě se sem někdy vydejte. Kromě krásné přírody stojí za pozornost
i místní architektura. A určitě nevynechejte ani zdejší proslulé borůvkové knedlíky.

A připravte se na velmi kvalitní „otravu kyslíkem“. 😀

Kyslík ani flow si do batohu nenabalíte. Ale vzpomínka na místo, kde vám bylo dobře, vydrží překvapivě dlouho. A já už vím, kam si pro ni zase někdy zajedu.