Focení dětí je krásná práce

Fotit portréty je fajn práce a hrozně mě to baví, ale fotit děti, to je ještě lepší práce. Proč? Protože to je jedna velká hra plná nevinnosti a čisté radosti. Ano, je to zároveň dřina držet s tou dětskou energií krok, ale musím říct, že z těch fotek čerpám i dávno potom, co focení proběhlo. A tohle focení proběhlo před vánoci.

Ale nečekejte nějaké přebujelé kýčovité vánoční fotky. S maminkou jsme se shodly, že nic takového nechce a já nic takového nefotím, takže v tomhle jsme měly jasno. Tu živou dětskou energii je totiž hrozná škoda narvat v ateliéru do statických póz. S těmi nejmenšími dětmi se skvěle fotí momentky a ten jejich přirozený výraz je k nezaplacení. Samozřejmě dvouletého chlapečka nějaké focení moc nezajímalo, toho především zajímal můj foťák, takže jsme spolu našli společnou notu na téma – fototechnika a stavby z kostek. 🙂

Ale jeho starší sestřička už byla hotová modelka a chtěla pózovat. Strašně se na focení těšila a to je skvělý pocit pro fotografku a dokonalý výchozí bod proto, aby se focení povedlo. Dokonce prý po tatínkovi chtěla, aby ji na omluvenku do školní družiny napsal, že jde po obědě proto, že se bude fotit.  Milí dospělí, z tohohle si vemte příklad – odhoďte stud stranou a napište si na focení omluvenku! 🙂

Děti nejraději fotím doma v jejich přirozeném prostředí, kde se cítí bezpečně. A když počasí dovolí, tak nejlíp někde venku, kde to mají rády (což vlastně platí i pro focení dospělých). Na chviličku jsme vyběhly fotit i ven před dům, ale počasí nás vyhnalo brzy dovnitř. Pracovali jsme vyloženě s tím, co dům dal.  Aranžovali jsme společně zákoutí, děti se fotily s čím chtěly, samozřejmě se několikrát převlékly, aby fotky byly různorodé, barevné a veselé, ale zároveň aby byla zachována čistota stylu.

Byla to hodně akční práce, závodila jsem s časem…., před vánoci je totiž tak málo denního světla a tak rychle ubývá, že je kvůli tomu potřeba pracovat rychle. Ano, při práci si nic neusnadňuju, měkké denní světlo má pro mě zásadní hodnotu, a podle mě stojí za to se mu přizpůsobit – fotky působí krásně přirozeně, což je obzvlášť při focení dětí více než žádoucí.

Doufám, že jste tu hravou energii z fotek nasáli taky. Je dojemné sledovat, jak děti rostou a že rostou rychle! Dyť já už si ani nepamatuju, když moje vlastní děti byly takhle malé – jsou to už dospělé slečny. O to víc jsou pro mě cenné vzpomínky ve formě fotek. Jedině fotografie dokáže na chvíli zastavit ten neúprosný čas a zmrazit vzácný okamžik. Je to mnohem více než obrázek, je to živá vzpomínka, ke které se můžeme stále vracet, i když naše děti dávno vyrostou…..A budou se k nim vracet i ony, je to součást jejich života a identity. Tak jim dopřejme co nejhezčí vzpomínky na dětství.

Pokud se vám fotky líbí a budete mít zájem o tento styl focení dětí, neváhejte mi napsat ZDE. Ráda vám zodpovím všechny otázky a domluvím  si s vámi schůzku.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.