Padesátka? No a co.

Projekt 52 (10/52)

Existuje věk, od kterého už bychom měli mít jasno? Poslední dobou zjišťuju, že pocit „měla bych už vědět, jak žít“ nepřichází s padesátkou. Přichází mnohem dřív. A možná vůbec nesouvisí s věkem, ale s tím, jak jsme se naučili měřit vlastní hodnotu

Věk jako rozsudek?

Když člověku táhne na padesát, začnou se mu hlavou honit zvláštní myšlenky.

Měla bych ještě stihnout tohle.
A tamto.
Měla bych už konečně vědět, jak žít.
A sakra… není už pozdě na to měnit život?
Takový mentální balast nasbíraný za desítky let. A ještě přiživovaný kultem mládí.

Jenže já jsem poslední dobou zjistila jednu zvláštní věc.
Ten pocit urgence — musím něco dokázat, protože už je mi tolik a tolik — nemají jen lidé,
kterým je padesát.
Má ho i spousta třicátníků.
A panebože.
Má ho i moje čtyřiadvacetiletá dcera.

Mělo by mě to uklidnit, že to neřeší jen ti „staří a neklidní“.
Jenže mě to spíš zarmoutilo.
Protože možná nejde o věk.

Možná jsme jen uvěřili tomu, že život má nějakou časovou osu výkonu.
Že existuje správný okamžik, kdy máme mít jasno, být hotoví, být někde.

Kdo postavil ten laťkový žebřík?

Srovnáváme se s celým světem a laťku si stavíme až na vrchol společenské pyramidy.
Máme pocit, že bychom měli růst, zlepšovat se, někam směřovat a ideálně to všechno stihnout včas.
Kdy včas rovná se v mládí.
A přitom čím dál míň důvěřujeme vlastnímu vnitřnímu kompasu.
Čím dál míň se zastavujeme a ptáme:
Je tohle opravdu moje cesta?

Protože když se uklidním a ponořím se do vnitřního ticha, žádné číslo padesát tam není.
Ani nápis „už je pozdě“. Není tam ani urgence okamžitě hacknout celý svůj život a odteď
už žít bezchybný human program.
Je tam jen mnohem jednodušší otázka.
Jak vlastně chci žít dnes? Kým chci být?

A možná ještě jedna.

Podle čeho vůbec měřím hodnotu člověka? Vlastní hodnotu?

Jak se měří hodnota člověka?

Když je vám padesát a jste v premenopauze, nechce se vám schovávat svoje opotřebení
jenom před světem. Občas ho chcete schovat i sama před sebou.

Nikdo nevidí všechny ty roky, kdy jste sama vychovávala děti, držela domácnost, pracovala
a prostě jela dál, protože nebyla jiná možnost.

A svět se často ptá:
Co děláš?
Kam ses dostala?
Jak vysoko na žebříčku jsi vylezla?

Já jen doufám, že ne celý svět.
Protože já se čím dál víc obklopuju lidmi, kteří se ptají jinak:
Jaký jsi člověk?
Ne, kolik máš na kontě?
Ne, jak vysoko bydlíš v pomyslné společenské pyramidě.

Možná jsem naivka.
Možná zastaralý humanoid.

Ale čím jsem starší, tím víc si myslím, že právě tohle je to nejdůležitější.
Dnes možná víc než kdy dřív.

Padesátiletá hlava je lepší

A ještě jedna věc. Ve své hlavě se dnes cítím mnohem líp než ve dvaceti.
Než ve třiceti.
Možná i než ve čtyřiceti.
Dokonce líp než před dvěma roky.
Nevyměnila bych to ani za jeden jediný den mládí navíc.
Protože jestli je tohle ta daň, jsem ochotná ji platit.
(I když… nějaké slevy by nebyly?) To dvacetileté tělo bych brala. 🙂

Takže milá kalkulačko: Padesát? No a co….

Zajímalo by mě, jak vnímáte věk (a nemusíte mít zrovna padesát), ten tlak na výkon atd.
Pokud nechcete odpovídat veřejně v komentářích, klidně mi napište do emailu.

A pokud tady mám nějaké zasloužilé padesátníky/padesátnice tak se ozvěte,
založíme Klub Padesátníků. 🙂

PS: Detailněji jsem se rozepsala na téma generace Gen X v jiném článku, který je hodně osobní.
Tak jestli Tě to zajímá přečti si článek Jdi za svým snem, Gen X!

„Je mi padesát a rozhlížím se kolem sebe. Vidím, jak se ženy mé generace potýkají se stárnutím.
Jsou nejisté a jejich vnitřní zmatek žádná nová kniha o hormonech nezažene. Jejich problém vězí hlouběji než v popisu přechodu, hlouběji, než může zasáhnout lift obličej nebo sex s mladšími milenci.
Jde o problém, jak se cítit a vystupovat ve společnosti, která je zamilovaná do mládí, ale nemá dost lásky pro ženy jako lidské bytosti.
V padesátce nás najednou polije děs, protože co s námi teď, proboha, bude, když už nejsme ani mladé, ani k nakousnutí?
Jako v každé fázi našich životů i teď nám zoufale chybějí ženské životní vzory!“

Úryvek z knihy Ericy Jongové Strach z padesátky