Český Krumlov je po zásluze klenotem Jižních Čech, ale zároveň to znamená, že je to turisticky velmi exponované město. Takže moje tipy budou trochu jiné, protože nerada chodím v davech turistů, byť jsem jedna z nich.
Pokud jste introverti a vůbec nemáte rádi davy, určitě nejezděte do Krumlova v létě a vyberte si jako já turisticky plonkový měsíc, třeba únor. 🙂 Dala jsem si za cíl vysledovat, který měsíc je ideální a není už tak chladno jako v únoru. Takže až to zjistím, dám vědět. Popřípadě pokud v Krumlově žijete nebo ho znáte v jiných měsících, ocením vaše tipy.
Všechny fotky z Krumlova, které jsem zatím letos nafotila, najdete v mé galerii zde. Dnes bude hlavně řeč o mém červnovém happy place. Jak předchozí odstavec napovídá, nebude to zrovna místo, kam vleze každý turista a už vůbec tam nedorazí skupiny turistů z Asie se svým průvodcem. A bude to jedno velké ách a klídek. Protože to jsem v 25. týdnu fakt potřebovala. Měla jsem dost silnou potřebu někam si vycestovat sama. A to doporučuji každému. Je to zase úplně jiná kvalita cestování či vyletování, selfcare, odpočinku.
Bohužel jsem narazila na svou neznalost Krumlovských tradic a můj volný víkend připadnul na Slavnosti růže, což jsem samozřejmě nevěděla a ani mě nenapadlo googlit. Jela jsem tam s tím, že si odpočinu
u toho nafotím svoje happy place a navštívím výstavu Jiřího Koláře v Centru Egona Schieleho. Ale zjistila jsem, že pokud chci do historického městečka musím zaplatit 400 Kč vstupného a pak ještě samozřejmě vstupné 250 Kč na výstavu a to se mi zdálo příliš – platit za něco, o co nemám zájem. Městečko mám prochozené několikrát a upřímně, historické akce mě nelákají (předem se omlouvám všem milovníkům historie).
Tak jsem holt sklapla, oželela výstavu a šla do pražírny kávy Ideál, o které jsem věděla, že není v historickém centru a na minulé návštěvě jsem si ji vyhlédla pro příští průzkum.
Jak dobrá volba to byla, jsem zjistila téměř okamžitě. Dokonalý výběr kávy a tak velký, že jsem měla strašný dilema a slečna měla se mnou božskou trpělivost. Padl mi do oka Myanmar, ale zároveň vím, že není zrovna ne-kyselý (a já kyselý kafe nerada). Neměla jsem sebou hotovost (to su turista co) a potěšilo mě, že tady mají možnost platby, kterou jsem ve velkém viděla zatím jen v Indii – možnost platit QR kódem přes svůj účet.
Nakonec jsem si vybrala směs Ideál do filtru a byla naprosto ideální. Vybrala jsem si útulné místečko
a knížku ke kafi, abych zjistila, že se mi nebezpečně vybíjí mobil. Holt fotografka, co natáčí videa si na to musí fakt dávat bacha, obzvlášť když má v mobilu zpáteční jízdenku do Prahy. Takže jsem hned dumala, kde seberu šťávu. A že v kavárnách jsou na tohle většinou připraveni se mi potvrdilo i tady.
Jenže zásuvka nebyla u stolečku, který jsem si vybrala, ale u sousedů, kde seděl milý pár. Díky zásuvce
a mé prosbě, jestli si u nich můžu nechat svůj mobil, jsme si začali povídat. Povídat si s místními je vždycky hrozně fajn. Naprosto mě uklidnili, že jít na slavnosti se fakt nevyplatí a když jsem jim řekla, kolik to stojí, zděsili se též. Moji lidi! Chodí do Pražírny dvakrát týdně na směs Ideál….
A tak jsem já i můj mobil dobili baterie a začala jsem řešit, co teda udělám s těmi volnými hodinami do odjezdu, když mi slavnost nabourala můj plán. Ve fotografickém ateliéru Seidel jsem byla v únoru
(moc doporučuju) a všechny highlighty jsou v placené zóně. Naštěstí se kavárna Pražírna nachází na dokonale strategickém místě – mezi fotografickým ateliérem Seidel a domkem Egona Schieleho, který je krásně schovaný mimo centrum.
Takže pojďme na to od začátku. I když jsou v Krumlově slavnosti, hrad je naštěstí přístupný a pod hradem jsou hezké trhy, kde můžete pořídit nějaký suvenýr. Já tentokrát hrad opravdu jen proletěla, protože tam nebylo k hnutí a mířila si to rovnou ke svému happy place.
Hrad má ve svém chovu medvědy a když máte štěstí, tak je uvidíte. Zatím se mi to podařilo poprvé za celou dobu a to v únoru.
Zahrada s lekníny
Když projdete celým hradem, můžete se vydat dál do kopce do místních zahrad. A tady vedly neomylně mé kroky. Zahrady jsou krásně udržované a nevím proč mi připomínají Itálii. Hory na pozadí dolaďují krásné pohledy.
Chvíli jsem musela čekat, než se kolem krásné fontány nebude ochomýtat milión turistů, abych ji mohla nafotit.
A pak jsem se otočila a šla rovnou za nosem do zadní části zahrady (až za otáčivým hledištěm), abych si odpočinula u leknínového jezera.
Je to moje česká verze Monetových leknínů. V červnu navíc krásně doladěné vůní lip (které zbožňuju).
A v tomto období také leknínové jezero oživují mláďátka lysek černých.
Tady se dá sedět hodiny, svačit, číst si, pozorovat ptáky a lekníny… (Ale je potřeba myslet na to, že zahrady jsou v zimě uzavřeny, takže v únoru jsem se do nich nedostala.)
Dům Egona Schieleho a Růžová zahrada
Tento kouzelný domeček s krásnou zahrádkou je schovaný pod kamenným valem za malou růžovou zahradou.
Ale nebojte se, cestu k němu najdete – cedulky i Google vás navedou. Hrozně mě mrzí, že je domeček zavřený a nemůžu se podívat na místo, kde Egon maloval a žil. Aspoň jeho vnější podoba je hezky zrekonstruovaná. V malé zahrádce zase můžete v klidu svačit, odpočívat a přemýšlet nad životem tohoto umělce.
Fotografický ateliér Seidel
Fotografický ateliér je architektonický secesní skvost. Narozdíl od domečku pana Egona, je autenticky vybavený nábytkem a každý pokoj je naprosto jedinečný a dýchá z něho život a práce pana fotografa Seidela. V malém domečku před hlavním domem zaplatíte vstupné, „nafasujete“ sluchátka s průvodcem a pak se procházíte po celém domě sami.
Naprosto dokonalé! Můžete nerušeně zkoumat spoustu zdejších pokladů a pobýt, jak dlouho chcete.
O takovém ateliéru sní každý fotograf. Já byla v domě sama a pak jsem tady potkala pouze jeden indický pár. Dokonalý turistický zážitek.
Mám pocit, že těch happy places je v Krumlově vlastně více než jedno. Já osobně jich mám ještě
v rukávu několik a určitě o nich bude jednou ještě řeč. A protože tu výstavu pana Koláře chci vidět, „musím“ do Krumlova znovu. 🙂
Jak zažít Krumlov si můžete vybrat podle svého vkusu a nátury, nabízí toho opravdu dost. Věřím, že se vám bude líbit. Dejte mi vědět, která místa jsou vaše oblíbená a jestli jste v Krumlově už byli.
Naviděnou na dalším happy place!
Leknínové jezírko je dokonalé. V Seidlově ateliéru jsem byla kdysi dávno a dostala jsem chuť si to zopakovat a domeček Egona Schieleho neznám, tak mám tip na příště 🙂
Káťi moc děkuju! Určitě doporučuju i ten relax u leknínů. Doufám, že se tipy osvědčí. Seidlův ateliér si určitě zase někdy zopáknu taky. Jsou to fajn místa, kde člověk načerpá inspiraci. Měj se krásně!