Loučení se zimou

Nevím, jak vy, ale já mám té zimy celkem dost. Nahlas už přemýšlím, co budu dělat na jaře. Uvažuju, jaké si koupím sazeničky. Plánuju, jaké nové fotky dám sem na e-shop, jaké nové články napíšu. Těším se, až budu zase fotit spoustu květin a probouzející se přírodu.

Prostě i já bych se už chtěla z toho zimního spánku probudit. Ale než tak udělám, rozhodla jsem se rozloučit se s úctou s paní Zimou. Jak jinak než fotkami, které jsem v zimě udělala – a že jich moc nebylo. Ale i zima přináší zajímavé fotografické momenty v přírodě a přijde mi škoda, nechat ty fotky spát na hard disku.

Když jsem si prohlížela fotky, které jsem nafotila v zimě, zaujala mě nálada jedné série fotek – nazvala jsem si ji pracovně „Duchové zimy“. Listy, stromy a odkvetlé květiny zahalené mrazivým závojem. Jako by zima přímo hlásala, tak přírodo, teď tě začaruju a dokud nepřijde jaro, budeš spát spánkem zakletých.

Jeden den jsem se procházela tím zakletým zámkem a nafotila spící dvořany, prince i princezny. To kouzlo mě silně přitahovalo. Taky na vás tak působí?

Připomíná mi to pohádky z dětství o spícím království a Šípkové Růžence a pohádku H. Ch. Andersena Zimní královna.

Ale teď už se těším až jaro mávne svým kouzelným proutkem a všichni se z toho zimního spánku probudíme.

Taky se už tolik těšíte na jarní probuzení?