Projekt 52: Máj, vyženeme fotografku v háj!

Tak plním další rest v projektu 52, tentokrát květnový a doufám, že tímto úspěšně začnu svůj krok v Projektu 52 synchronizovat i s časem sdílení. Fotoprojekty a fotovýzvy jsou tady od toho, aby nás učili. Jsou to úkoly, které si dáváme sami. A tak se podíváme, co mě to naučilo v květnu.

A rovnou profláknu, že jsem v květnu porušila základní pravidla fotovýzvy a nafotila všechny fotky do projektu v jednom místě v jediný den. Když člověk pracuje na ročním projektu, zcela jistě se projeví
up & downs. A je to úplně normální. V dnešní době maximální produktivity je někdy těžké pochopit,
že nejsme roboti a nemůžeme stále podávat stejný výkon (i když to často celý svět od nás očekává a hlavně my sami).

V květnu kulminovala moje silná potřeba vysadit, kdy tělo už na mě křičelo nevybíravým slovníkem.
A tím slovníkem je samozřejmě bolest. Květen měl být jiný, už mě prostě nebavilo být pořád unavená
a bolavá. A když člověk úplně neumí změnit věci ve chvíli, kdy je žije – je dobrý změnit prostředí.
A od toho dovolené jsou, že jo.

Samozřejmě tahle dovolená taky rozkopla mou fotografickou rutinu, protože dva týdny odpočinku znamenají dva týdny upřednostňování úplně jiných věcí než je běžná praxe. Věděla jsem, že týdny před dovolenou budou ve znamení více práce a návrat po dovolené to samé, ale nechtěla jsem úplně vynechat celý měsíc tohoto projektu.

Na dovolené jsem se ale neflákala, jen jsem na chvíli opustila projekt 52. Místo toho jsem psala
na Instagram svůj #emacestovnidenicek, ve kterém najdete nejen květnové zápisky z Turecka, ale vůbec všechny moje cestovní instagramové zápisky a fotky.

Samozřejmě všechny fotky z Turecka najdete v mé galerii. Turecko mi hodně prospělo, je to skvělá země s nádhernou přírodou a památkami a výborným jídlem. Tam se moje znavená dušička zase zregenerovala. Jenže to bych nebyla já, abych nepotřebovala prozkoumat, jak ten dovolenkový mód neztratit už cestou z letiště domů a o tom jsem napsala článek tady.

Tím, že jsem na chvíli opustila i tento projekt, se mi v hlavně srovnalo, jak ho zase líp pojmout a už víte,
že v červnu jsem začala psát články týdně a nejenom jednou za měsíc. Ta doba odpočinku taky dost ovlivnila i výběr mých fototémat, třeba téma Happy places. To jsou prostě takové mini dovolené na pár hodin, které jsem si dopřála v červnu. Ale už dost vysvětlování, jdeme na konkrétní fotky.

Místo, kde jsem nafotila celou květnou fotovýzvu jsou kouzelné Drábské světničky a téma bylo čistá lyrika aneb nemá to žádný děj, pouze vypráví fotografčiny pocity. Struktury, světla a stíny v přírodě. Moje asi nejoblíbenější fotografické téma vůbec.

Kdo má rád Český Ráj, skalní útvary a nádhernou přírodu, tomu se bude líbit i tohle místo. Výlet můžete zakončit v prima restauraci Na krásné vyhlídce (ten název nekecá), kde výborně vaří. Já si dala výborné telecí s karlovarským knedlíkem.

Co mě naprosto uchvátilo je, že jsem v Drábských světničkách objevila krásné místo plné konvalinek!
Už jsem si myslela, že tyhle kouzelné květiny jsou jen moji dětskou vzpomínkou. Ale tady byly přímo koberečky konvalinek. S novým objektivem Leica, o kterém jsem psala v dubnové části, byla naprostá radost mezi květinkami poskakovat. A rozhodla jsem se, že si zaslouží větší tisk, takže je budete moct najít brzy i na mém eshopu.

Zdejší struktury a světelné hry přírody mi skákaly do foťáku skoro samy…..

A nakonec jsem si nechala drobné tipy na knížku, hudbu a seriál. V květnu jsem objevila skvělého klavíristu Stephana Moccia (díky tomuto podcastu), jeho instrumentální hudba mi pomáhá vytvořit hudební hradbu pro moji tvorbu, která tlumí vnější ruchy a nahrazuje je harmonickou hudbou. Už dlouho mě takhle nic nechytlo.

Když jsem hledala už čeho bych si vééélmi pasivně odpočinula, objevila jsem český seriál Clona.
No co může být pro fotografku lepší než odpočívat a koukat na hezké záběry i zajímavý detektivní příběh fotografa/kameramana.

Aminka dělá propagaci mým akvarelovým fixům, na které určitě ještě někdy přijde řeč, protože jsem je intenzivně testovala právě v květnu v Turecku a totálně si je zamilovala.

Navíc ta kočka sedí na mé oblíbené knížce The Steel Like An Artist Journal, kterou používám jako takový booster na kreativitu. Do češtiny přeloženou knihu Austina Kleona Kraď jako umělec možná znáte – tak tohle je jeho „pracovní verze“ (v angličtině pouze).

Když cítím, že nemám žádné nápady a Múza je zjevně zaneprázdněná jinde a vůbec jsem nějak „zaseknutá“, udělám si pár hravých úkolů a hned je mi je líp. Protože co si budeme: kreativita je neoddělitelně spojena se zvědavostí a hravostí. Tohle zjevně nemusíte vysvětlovat dětem, ale nám dospělým to jde někdy těžko, přepnout z módu zodpovědný dospělák do módu hravý dospělák. Tuhle dovednost je třeba pravidelně trénovat jako svaly.

A těmito tipy bych květnové hlášení ukončila. Moc děkuju za pozornost, pokud jste dočetli až sem (toho si obzvlášť v dnešní instantní době moc vážím!!) a doufám, že jste si tady našli něco pro sebe.

Mějte krásné léto a brzy zase naviděnou u dalšího dílu Projektu 52.