Travel diary: Back to work

Každá cesta mě něco naučí a o tom bude dnešní článek. Taková afterparty po cestovním deníčku
z Turecka, který jste mohli číst na instagramu a který najdete pod hashtagem #emacestovnidenicek
Snažím se vydestilovat z každé cesty co nejvíce pro svůj každodenní život a jak mi to jde nebo nejde se hned dozvíte.

1. Novou podložku pod myš jsem nafotila v Turecku, pro ty barvy. A fotka pro podložku vznikla na Srí Lance před čtyřmi lety. (Najdete ji na eshopu ZDE) Ano, na cestách pracuju, ale úplně jinak než doma. Pojďme to trochu rozebrat.

2. Kdysi jsem si stěžovala svoji neuroložce, že ve chvíli, kdy vysadím pracovní nápor a začnu dovolenkovat – moje hlava začne migrénovat. A ona mi vysvětlila, že úplně vysadit na dovolený není dobrý, že je to šok pro hlavu. Že i na dovolený si mám udělat nějaký režim. Cože??? Už jen z toho jsem měla zavařenou hlavu.

3. Nakonec jsem to zdravotní doporučení strávila a pojala ten režim tak, že na dovolené dělám jen ty věci, co mám ráda. Teda kromě samotného cestování, které je samo o sobě moji láskou. V čem ta dovolenková práce spočívá? Že hodně fotím a pak ty fotky sdílím na instagramu (překvapivě to zabere dost času), beru si sebou knížky, vyšívání a pastelky/fixy a deníček. Zjevně to funguje. Od tý doby mám migrénu jen doma.😅

4. Nicméně poslední dobou hodně řeším work-life balance a taky to, jak se vrátit domů po dovolené
a nevrátit se do zajetých kolejí špatných návyků. Bohužel dlouhodobě mám zmáklou jen teorii, praxe pokulhává. Dovolená ale už pro mě není únikem z reality, ale návratem k sobě, k žití v přítomnosti. Vždycky se o sobě něco naučím. Ale nikdo vám neporadí, jak si zachovat to flow, který jste na dovolené znovuobjevili. A tak nastoupíte do vlaku všedních dní naprosto automaticky.

5. Co jsem se naučila teď? Že zvládat návrat do práce po dovolené a udržet si nějaký lepší rytmus chce disciplínu.🙈 Ono se to prostě nějakým zázrakem na té dovolené nestane. Na dovolený je všechno jednodušší, doma se to zdá všecko těžší. Ale tu lehkost bytí zažitou na dovolené můžeme aspoň
v nějakých částech života aplikovat. Bude to stát nějakou námahu vytvořit si nové zvyky.

6. Třeba já potřebuju hodně vyvažovat mentální práci pohybem a s tím mám doma největší problém. Zatímco v hotelu je bazén k dispozici okamžitě, doma je to časově náročná “zábava”. Takže musím vymýšlet časově méně náročné aktivity a to je někdy náročné. (3x slovo náročné jsem tu nechala schválně :-D) Zvednout zadek a jít na procházku (bez foťáku)? To snad tak náročný není! No divili byste se. Je třeba i ranní procházku zaparkovat do svého diáře, pravidelně. A když se to nepodaří, někdy je úspěch jít pěšky domů z metra místo autobusem.

Samozřejmě procházka po pláži to už nebude. Taky vás baví prostě jen dětsky sbírat kamínky a mušle?Jako ta paní na fotce? Měla jsem radost, že tam nejsem jediná. Doma si třeba natrhám kvítí na louce.

7. Potřebuju mít více času jen na kreativní hraní si. Doma mi trvalo dva měsíce vyzkoušet nové akvarelové fixy a při tom je to taková radost. Na dovolené jsem si kreslila kdykoliv jsme někde netrajdali. Jediný, co teď musím udělat, je mít svůj skicák pořád na očích a hlavně nezapomenout! Na tu vzpomínku radosti v běhu běžných dní. A dát si to do diáře. Uf.

8. I když dovolená končí na letišti a to slunce si domů v kufru dovézt nemůžu ani když letíme SunExpressem, měla bych si hýčkat ten zdravý odstup, který jsem získala na dovolené. Nahlédnout na věci zase trochu jinýma očima, nepřepnout okamžitě ještě na cestě z letiště na autopilotní režim (který nás pohotově zavede na ty staré dobré koleje). A to i přesto, že první věc, co vidíte po návratu domů je šedo, déšť a Praha trpící ranní zácpou… Celkem výzva.

9. Horší než ranní zácpa (v Praze) je první pondělí v práci. Kdy jste fajn vyspaní a odpočatí a teď se na vás navalí všecko to, co jste nechali dva týdny za sebou – všechny ty nároky klienta a urgenty, všechny ty ad hoc úkoly, které vůbec nezajímá, že jste probůh první den v práci. Může jich být trochu méně? Prosím! Ne, nemůže neb život v práci se mojí dovolenou nezastavil. Velká škoda. Nenechat si vzít to slunce v duši propašovaný z Turecka znamená opět zapojit disciplínu superbytostí a aktivovat ochranný plášť. Není to nereálný, ale co si budem, jsme jenom lidi. Ale proč se neučit od WonderWoman, že? A neříkejte mi,
že ona neměla přeplněný diář. Umění je v tom diáři dělat pořádek a dávat si priority. Jinak vás návrat do práce prostě smete (jo, přesně do těch kolejí). Díky tomu jsem po návratu zjistila, že mě naprosto štve můj pracovní stůl a musela jsem to celý přestěhovat. 😀

10. Nějaký super návody, jak na návrat z dovolený to asi nejsou, zní to spíš jako další práce. Ale pokud nebudeme brát naši cestu/dovolenou jen jako únik před vším, co nás štve, určitě se o sobě dozvíme na dovolené zajímavé věci a dostaneme třeba i nápady, jak to změnit. Pauza je velice cenná věc a odstup od věcí taky. Zkusme to využít, ne jenom prožít. Možná naše všední dny nejsou tak barevné jako dny
v Turecku, možná je to někdy mnohem více monochromní a monotónní než bychom chtěli, ale nic není vytesané do kamene a občas zapomínáme, že máme sílu svoje životy tvořit aktivně, ne pouze pasivně snášet. A pokud nám tohle dovolená našeptá – vezměme ji za slovo. Přetřeme si tu šeď barvou, která se nám líbí anebo si kupme aspoň růžové brýle na chvíle relaxace.

Každopádně dovolená by neměla být jen jednorázová činnost jednou dvakrát za rok po které za dva dny doma není ani památky, měla by to být inspirace pro naše všední dny. Pro náš volný čas. Abychom lépe pochopili, co nám dělá dobře a jak využít čas pro sebe, co nejlépe a nejradostněji. A mělo by nás to hlavně motivovat vůbec si nějaký volný čas pro sebe dělat pravidelně.

P.S.: Všechny fotky z Turecka najdete už brzy v galerii. Intezivně na tom makám, ale bohužel už jsem doma, tak to jde pomaleji. 😀 Doufám, že ta krásná krajina a barvy vás inspirují k vašim cestám či změnám v každodenním životě. Dejte mi vědět, jaké jsou vaše návraty z dovolené a s čím nejvíce válčíte.