Vy, co už mě nějakou chvíli sledujete, víte, že mám teď takové deníkové období. A abych vás jednou měsíčně nezahltila svými deníkovými „zápisky“, rozhodla jsem se deník rozdělit na dílčí části. A tak tady máme druhý aprílový díl, který jsme nafotila ve dnech 11.4 až 21.4.
Čím dál více zjišťuju, že tenhle fotodeník je pro mě víc než jen trénink focení a hledání témat. Jak už to u deníků bývá, je v tom potřeba osobní výpovědi, potřeba zůstat v kontaktu sama se sebou, když všechno kolem je takové divné, jiné, nejisté, neuchopitelné…….a taky vypustit ten vydýchanej vzduch z roušky. Ale doufám, že u toho zůstanu, i když roušky sundáme.
V tuhle dobu zažíváme historický okamžik a každý ho prožíváme jinak. Někdo je totálně v pohodě, někdo není. Já jsem někde mezi. Lítám v tom jak hadr na holi, nahoru dolů. A mám čím dál více neodbytnej pocit, že nás tahle doba všecky poznamená (nebudu hodnotit jak – jestli negativně či pozitivně), že už není možné se vrátit zpátky k tomu, co bylo předtím.
Je třeba se rozloučit s minulostí, pustit se svých zažraných jistot a vyrazit do nejisté budoucnosti. A mezitím zhluboka dýchat v přítomnosti. Ten každodenní přítomný okamžik jsem zde nakreslila světlem svého Canonu a Olympusu.
První aprílový díl můžete zkouknout zde
Baví mě to. A to sakrastické tričko chci taky 🙂
Katko moc děkuju, to jsem ráda! To tričko jsem si přivezla z Primarku z Londýna. Sbírám na cestách tyhle vtipný trička z Primarku a taky s obrázkem místa návštěvy, už mám Londýn, Berlín a Amsterdam. 🙂 Doporučuju! Stojí pakatel.