Fotoprojekt: Duše lesa I. – Blanka

Nápad na můj letošní fotoprojekt vznikl v lese. Konec uplynulého roku 2019 jsem trávila v Krkonoších a uvědomila si tam, že les nutně potřebuju ke svému životu. Ne, není to pro mě nová myšlenka, ani to uvědomění nebylo nové. Do přírody utíkám čerpat sílu každou chvíli a po celý můj dosavadní život. A když jsem dumala nad tím, čemu věnovat své umělecké směrování v roce novém, aby to bylo autentické a v souladu s mým životem, přirozeně mě napadla tahle myšlenka na les jako nutnou potřebu k životu. Fotek v lese už jsem udělala spoustu, ale tak nějak náhodně, bez konceptu. Tentokrát jsem chtěla les pojmout tak nějak hlouběji, chodit dál celý rok do lesa, ale ne sama. Chtěla jsem tam „zatáhnout“ i jiné lidi.

Byla to neurčitá myšlenka, která se vlastně zhmotňuje tím, jak ji realizuju. A takováhle tvorba je mi nejbližší. Autentická. Reaguji na přítomný okamžik a jeho prchavost se snažím zachytit foťákem. Nekreslím si dopředu náčrty, jak mají mé fotky vypadat a tak bývám dost často před focením nervózní z toho, jestli vlastně budu schopna rychle zareagovat na ten okamžik, včas zmáčkout spoušť a vystihnout nejen moment, ale i tu duši…. No, je to dost adrenalin a velká výzva.

Každopádně na počátku bylo slovo. Les. Touha komunikovat s přírodou, přiblížit se jí na dotek. A protože moc ráda fotím portréty lidí, nemůže být můj les bez lidí. Chci, aby v tomto projektu lidská duše promlouvala k lesu, aby les promlouval k naší duši – skrze tvář lidskou, skrze tvář lesa. Abychom společně zažili les, vyjádřili náš vztah k němu a zároveň, aby z toho vyšlo pár pěkných fotek.

Jako první modelku jsem oslovila svoji mladší dceru Blanku. Jako studentka umění je naštěstí k těmhle mým neurčitým kreativním popudům otevřená a kývla na to, abychom spolu tohle téma otevřely. Vždyť do lesa jsem  spolu chodily od malička a teď tam chodíme tvořit.

Tuto první sérii jsme fotily v „městském“ lese v Hostivaři, 5 minut od mého ateliéru. Byl leden, naštěstí žádnej mráz. A nápad se pomalu rozvíjel a nabýval konkrétních kontur. Z neučité představy se začaly rýsovat obrysy, že by nebylo špatné fotit projekt lesa celý rok a zároveň sledovat, jak se les mění. Blanka měla ztělesnit zasněnou, do sebe hluboce ponořenou krásku. Stejně jako lednový les je zasněný, v hlubokém spánku do sebe ponořený, ale jeho duše přesto stále bdí. Dává nám sílu v tom našem neustálém plahočení velkoměstem.

Když jsme nafotily lesní portréty, začala jsem dumat nad tím, jak nafotím tu druhou tvář – tvář lesa. A jediné, co připadalo v úvahu je vzít do ruky makro objektiv a soustředit se detaily lesní tváře – kůra, listí, jehličí, struktura…. A tyhle lednové detaily jsem fotila v lese nedaleko Prahy, v remízku v Hovorčovicích, kam často chodím na procházku.

Tak snad se vám první díl Duše lesa bude líbit stejně jako ty ostatní. Já sama netuším, kam nás tohle lesní dobrodružství dovede, každopádně vás o celém procesu budu informovat zde na blogu.

Pokud milujete les a chtěli byste svou tvář propůjčit mému projektu, určitě mi napište. Ženy i muži! Budu se na vás těšit v lese.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.