Konečně. Poslední 52. týden roku 2024 mi mává na rozloučenou. Patří k těm lepším týdnům. A já se naposledy otáčím. Počítám ztráty a nálezy. Je to vlastně fajn si takhle zabilancovat. Mezi mé nálezy patří i Projekt 52. A protože mě bavil a naučil mě o fotografii a sobě samé tolik nových věcí, bude mým průvodcem i v roce 2025.
Nevěděla jsem, kam mě tenhle fotoprojekt zavede, když jsem ho v lednu začínala. Bylo zajímavé sledovat, jak nebyl problém fotit a vybrat jednu fotku týdně, ale najít vhodnou formu sdílení. Každopádně všechny fotky najdete v mé galerii ZDE.
Rok 2024 byl v mnoha ohledech dost náročný. Hodně věcí vykrystalizovalo, hodně neplech bylo ukončeno – studia mých dcer i moje šestiletá práce v korporátu. Bylo na čase si nalajnovat novou cestu, ale nejdřív jsem se musela na několik měsíců úplně zastavit. Stejně jako u projektu, nevím, kam mě příští rok dovede. Ale momentálně mám jen jediné kritérium, musí mě to bavit.
Když jsem si sáhla do svědomí a svých fotografických složek, našla jsem tam spoustu projektů a nápadů. Problém je ovšem s jejich dokončováním. A vlastně i s jejich množstvím, kdy se pak pořádně nesoustředím ani na jeden. Proto jsem teď opravdu ráda, že tenhle projekt ustál všechny ty divoké změny roku a neskončila jsem s ním.
I když třeba právě fotky ze srpna, jsem byla schopna zeditovat a doplnit do série až teď v prosinci. Srpen byl předěl, kdy mi moje tělo řeklo razantně dost a donutilo mě zastavit se – až do konce roku. Byla to doba hlubokého sebezpytu a otázek: Co teď se svým životem vlastně udělám, když můj pracovní šinkanzen vykolejil? Jedno je jisté, budu více fotografkou než jsem byla v roce 2024. Mám několik projektů na rok 2025, které budu postupně sdílet.
Vystupuju ze své komfortní zóny, vstupuju do neznáma. A konečně se přestávám bát a začínám se těšit. Vím, že do mě pan Strach s paní Hrajeme na jistotku budou imrvére hučet (spolu s lidmi z okolí). Ale člověk by sám měl nejlíp vědět, co je pro něj dobré (obzvlášť když mu táhne na pade). Nikdo to za něj nerozhodne. A upřímně, v paralýze rozhodnutí a schízce už jsem žila příliš dlouho. Nemělo to vůbec dobrý vliv na moje zdraví. Tak uvidíme.
A jak bude tento projekt vypadat v příštím roce? Fotografické střípky každého týdne poskládám do příběhu na Instagramu a v angličtině na Substacku. Řekla jsem si, že týdně nafotím 3 až 7 fotek, z kterých budu vybírat tu jednu, která nejlépe vystihuje daný týden.
Celou sbírku 52 fotek 2025 najdete opět v mé galerii ZDE. Množství fotek do týdenního příběhu bude záviset na tom, jestli budu mít vizuálně co říct. Nechci, aby se mi z toho vynutil projekt 365, kdy člověk fotí každý den jednu fotku. Tohle už jsem zkoušela a nedopadlo to. Každý den totiž není posvícení. 🙂 Padesátdvojka je pro mě ideální formát. Na jednou stranu mě nenechá ustrnout, ale zároveň mi dává prostor fotograficky se vymáčknout – nejet na kvantitu ale kvalitu. A třeba využiju i tu spoustu nápadů z digitálního šuplíku…..
Věřím, že i Vám nový rok 2025 přinese spoustu nových fajn zážitků. Já si pořád opakuju jednu mantru: pokud věci dělám pořád stejně, nemůžu čekat jiný výsledek. Tak uvidíme, jaký výsledek přinese nový rok.
Děkuju moc, že jste tady se mnou v tomto roce byli! Budu se těšit na další společný rok!
Věřím, že bude fajn. Vaše eMa
PS: Děkuji Vám za všechny Vaše komentáře, pokud je nechcete zveřejňovat, klidně mi pište soukromě. A pokud chcete dostávat připomínky toho, co se nejen tady na blogu bude dít, napište mi taky svůj email a souhlas. Na spamování ostatních nemám čas ani žaludek, tak se nebojte, bylo by to maximálně jednou měsíčně a pouze v případě, že budu mít co říct. 🙂