17. listopadu 2019 – Den po té

Nemám ráda jakékoliv davy, protože když hlučí, neslyším vlastní myšlenky. Neznamená to ovšem, že nemám ráda lidi a myšlenky, které vykřikují. Nerada se vyjadřuju k věcem veřejným, ale neznamená to, že jsou mi jedno.

Dnes dopoledne jsem vyrazila v dešti do centra na výstavu X-Photographers do Mánesa a vzala to přes Národní třídu. Je zajímavé sledovat, jaké město vypadá den po té. Třeba jak se uklízí svíčky z památníku…

Není trochu brzy na úklid?

Své pocity jsem si prožila, aniž bych je včera nějak komentovala. A dnes už to říct chci. Cítím velkou osobní vděčnost za to, že můžu žít kde chci – v Praze, v naší republice. Ráda odsud odjíždím a ještě raději se vracím. Z cest si domů vždycky přivezu větší nadhled. Spousta lidí by takový nadhled potřebovala, aby si přestala stěžovat. Já vím, že žijeme dobře, i když není všechno dokonalé – to ale nebude nikdy a nikde. Boj o svobodu svádíme každý den ve svých myslích. Protože největší nesvoboda je strach. Tak se nebojme a naslouchejme svému srdci. #dikyzemuzem

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.