Proč se vracím k psaní blogu?

Toť dost klíčová otázka po letech strávených na instantní sociální síti, která měla být to správné místo pro fotografy. Zdá se, že tato doba již pominula a nahradila ji doba Reals a TikToku. Obsah je natolik rychlý, že i když mám na instagramu oblíbené fotografy a prima komunitu, začíná mě tohle vlastně stresovat. Je to takový burnout syndrom sociálních sítí.

Ačkoliv se snažím pořád přispívat, ztrácím kontinuitu vlastní práce, smysl proč přispívám… A jakou fotku tam mám vlastně dát? Jako by jedna fotka na instagramu mohla vyjádřit, co dělám, co fotím, co cítím. Na druhou stranu se nabízí otázka: A zajímá to vůbec někoho? Má někdo při tom scrollování čas přemýšlet, filtrovat, vybírat si, na co se jeho oči budou dívat?

Jak zvládat ten neskutečný vizuální spam a balast, kterým se musíte probojovat ke svým oblíbencům, páč instagram má jiný názor na to, na co se máte dívat….

Hm, je třeba říct, že mě to zajímá, já si vybírám.

A jako tvůrce přemýšlím i nad tím, jak tu tvorbu vlastně ukázat, jak tvořit smysluplný obsah. Počítat srdíčka nikdy nebyl můj oblíbený sport, ale když vidíte, jak vám ubývá duší, které by mohly vidět váš příspěvek, souznít a popovídat si s vámi nad fotkou nebo jen dát smajlíka… nedejbože snad, že by podpořily vaši práci zakázkou, nákupem fotky……ztrácí se to nějak, ztrácí se smysl….

Fotografie je pro mě více než práce, více než koníček, je to způsob sebevyjádření, sebepoznávání, komunikace se sebou i s ostatními. Je to můj příběh a není možné tohle všechno narvat do jedné instatní fotky. Nemám chuť sypat jednu fotku za druhou, když nemám soubor či sérii, která něco říká. Vytrhávám pak často svoje fotky z kontextu a dělám z nich spíš krátké anekdoty a  přitom bych chtěla psát poezii. 

V neposlední řadě je to tím, že sociální sítě jaksi určují vkus, jak má fotka vypadat, aby se líbila, a já díky tomu nedávám spoustu svých fotek na instagram. Ráda si fotím ty svoje „podivnosti“ – věci, které ke mně promlouvají a většina z nich leží někde v digitálním šuplíku. A to mě mrzí. Jako bych musela filtrovat, co fotit pro sociální sítě a co fotit pro sebe. Beru to tak, že musím samu sebe filtrovat a to mě fakt nebaví.

Chci zde dávat svoje fotky, ať jsou „ig atraktivní“ či nikoliv – bez toho hodnocení a soutěživého prostředí. Chci tady uložit svůj archív, svoje portfolio a jestli se bude líbit nebo ne, to už nechám na divákovi. Na lajky nečekám, ale milý komentář vždycky potěší a ráda si přečtu, jak to máte vy …..

Takže proto….

PS: Dnes jsem se vykecala, příště zase více fotek. 🙂