26/52 Happy places – Pravčická brána

České Švýcarsko se malinko vymyká vzorci podle kterého jsem zařazovala místa do mých #happyplaces. Jako jediné není u vody, což je teda i pro mě zajímavý vzorec a není to místo, které bych už opakovaně navštívila. Na mém seznamu bylo dlouho, ale poprvé jsem ho navštívila až letos v červnu.

Ale hned napoprvé na mě zdejší příroda zapůsobila tak hluboce, že jsem ho do této série zařadila. Jak určitě víte, tohle známé turistické místo zažilo před dvěmi lety v červenci devastující požár. A to na mě zapůsobilo nejvíce – ta tragédie a způsob, jak se s ní příroda vypořádává. Nesmírně inspirativní. 

Ačkoliv se mi srdce svíralo při pohledu na ohořelé kmeny stromů, jako by mi zelený podrost a květy náprstníků šeptaly hlubokou pravdu, kterou my lidé často přehlížíme, že každá tragédie pomine
a nastane doba léčby a regenerace. 

Vnímala jsem tu obrovskou sílu v poměru k obrovským skalám a stromům a připadala jsem si pěkně maličká (doslova).

Tohle je místo, kde můžete cítit dva protichůdné pocity zároveň – destrukci i naději. Na takových místech se mi srovnávají priority úplně samy, jako když se nořím do kreativního flow. To dokáže jen příroda. Samozřejmě nebudeme si namlouvat, že tento pocit udržím i při návratu do města.

Jestli něco nedoporučuju, tak vyrazit na výšlap na Pravčickou bránu v 32 stupních v létě. Což jsem teda já nějak nedomyslela. Na druhou stranu člověk asi ze sebe tím výstupem vypotí všechny toxiny. 🙂
A aspoň pocítíte příjemný chládek, jakmile se začnete přibližovat skalám.

A jaké je nejlepší jídlo v horkém letním dni plném dřiny a potu? Horká česnečka. 😀 Předpokládám, že všichni tuhle fintu znáte. Tělo se pak začne ochlazovat. Kdysi dávno jsem tohle nebyla schopná pobrat
v asijských zemích, kde si dávají horký nápoje a polívky.

Tohle místo ovšem není jen o přírodě, ale také architektuře. Nechápu sice jak dokázali postavit na této skále restauraci –  a zásobovat ji. Klobouk dolů. Asi by se mi nechtělo chodit tuhle štreku každý den do práce, ale krásně to s těmi velkými šutry ladí. 

O výhledech se snad není třeba vypisovat. Jediný co mě napadá je legendární hláška Homolkových: “Co teprv, až budem nahoře, to teprv budou panorámata!!!!!

A ten nadhled! Pokud chcete podpořit tohle místo (vstupenka překvapivě není drahá a při online nákupu ji budete mít ještě levnější) a chcete nasát životní filozofii nadhledu a sílu přírody – určitě sem jeďte. Zaručuju, že budete ohromeni. Panorámata zajištěna.

Tímto je červnová neplecha ukončena a posuneme se na další témata Projektu 52 – stay tuned!